Za týden se žáci vrátí do lavic a na každé páté škole budou o hodinách matematiky sami hledat řešení příkladů. Metoda profesora Milana Hejného vychází z přirozené zvědavosti dětí - ty podle něj umějí taje čísel odhalit, je-li jim učitel dobrým průvodcem.
Učitel matematiky nemusí být výborný počtář a je dobře, pokud ho děti upozorní na chybu. Příklady se řeší ve skupinách, zadání vychází z běžných životních situací. Profesor Milan Hejný dlouhodobě prosazuje, aby se matematika na prvním stupni učila podobně, jako si dítě osvojuje mateřský jazyk. Školám se jeho metoda líbí, postupně ji přijalo už dvacet procent z nich.
- Dokážete nadchnout i děti, které mají z matematiky hrůzu?
V první třídě tento předmět ještě nikoho nestraší, proto je radno začít s metodou co nejdříve. Nejlépe už od školky. Samozřejmě že některé děti jsou pro matematiku geneticky vybaveny lépe a jiné hůře. Ale radost z objevování je vlastní všem. Nevychází z úrovně, na kterou se školák dostane, ale ze změny, kterou prochází. A slabší žák pocítí radost z objevování kolikrát intenzivněji, protože se ten pocit v jeho duši nevyskytuje tak často.
- Jak byste svou metodu popsal člověku, který o ní nic neví?
Učitel předkládá žákům úlohy. Žáci je řeší, o svých postupech diskutují a tak postupně objevují všechny pojmy, vztahy i postupy, které jim v tradičním vyučování dává učitel. Objevy udělají dva tři žáci a ti další je od nich převezmou.
- To zní hodně alternativně. Přiblížíte to na nějakém příkladu?
Každé mládě má v sobě zakódovánu potřebu růstu. Jde o to dát této potřebě prostor. Představte si, že bychom učili batole chodit tak, že bychom mu to předváděli a zároveň mu zakázali padat. To zní absurdně. Ale když je dítěti sedm let, už mu ukazujeme, jak se sčítá, a káráme je, když počítá chybně. Rozvoj dítěte urychlíme, když mu dáme úlohy, čas a povzbuzujeme ho. Nikoliv poučováním.
- Není příliš brzy seznamovat dítě s matematikou už ve školce?
Jde spíše o rozvoj schopností potřebných k budování matematiky než o matematiku samotnou. Například rytmus - dítě kráčí a tleská do rytmu říkanky. Nebo upřesňování slov. Slovo "máma" neoznačuje osobu, ale vztah. Nebo - a to je asi nejdůležitější - porozumění tomu, že něco vyplývá z něčeho jiného. Jestliže Adam je synem Marie, pak Marie je matkou Adama. Jestliže je dnes středa, tak včera bylo úterý.
- Prosazujete individuální přístup k žákům, toleranci k těm méně úspěšným. Znamená to, že byste nejraději neznámkoval?
Známkování často nadhodnocujeme a podceňujeme vzdělávání. Strach ze zlé známky snižuje schopnost žáka učit se. Přimlouval bych se, abychom v matematice požadavek na čtyřku hodně snížili.
- Jenže mnozí učitelé se příliš zhlížejí ve svých předmětech. Myslí si, že právě bez jejich látky dítě v životě neobstojí.
Bohužel. Je přirozené, že učitel cítí vazbu mezi důležitostí svého předmětu a své osoby. Americká pedagogika dává dítěti možnost zjistit, v čem je dobré, a tam ho podporuje. Tamní žák je výtečný, když je výtečný v něčem - třeba v hudbě, sportu nebo matematice. Až vyroste, prospěje tím sobě i společnosti. Úsilí být dobrý ve všem naopak brzdí rozvoj žáků, kteří jsou v něčem silně nadprůměrní. Tím přicházíme o největší poklad, který země má. Velké národy jako Američané nebo Rusové snadno najdou špičkového vědce, inženýra nebo lékaře. I my musíme talenty pěstovat. Jako malý národ si nemůžeme dovolit velebit průměr na úkor špiček.
- Chcete svou metodou docílit toho, aby každé dítě bylo tvořivé?
Do té míry, která mu byla geneticky dána. Tvořivost není všechno. Potřební jsou i lidé "netvořiví". Když budu ředitelem pošty, neposadím k okénku příliš tvořivou dívku, protože ta tam udělá binec. Společnost potřebuje i lidi, kteří udržují řád. Systém. Ti jsou ostatně i mezi učiteli.
- No právě. Jsou to nejspíš ti, kteří na vaši metodu hledí s nedůvěrou, ne? Také autoritativní osobnosti asi nenadchne, že by měly žáky hodinou jen provázet.
Svatá pravda. Dejme učitelům vybrat, jak budou učit. Nechme pak žáky nebo rodiče vybrat si učitele.
- Napsal jste, že vaše metoda vychovává k demokracii. Jak?
V Montrealu, kde jsem jistý čas působil, jsem byl s přítelem na nákupech. Pokladní ho dobře znala. Žádala jej o radu, koho má volit v komunálních volbách. Odpověděl jí: Braun chce dát peníze do školek, takže máte-li děti, volte jeho. McKenzie hodlá budovat silnice, takže jestli často jezdíte autem, volte jeho. Tenhle krátký rozhovor byl pro mne lekcí demokracie. Ona ví, že univerzitní profesor jí dobře poradí, on nezneužije situaci a nevnutí jí svého favorita. Když to domyslíte, najdete ve třídě mezi žáky podobné situace.
- Tradičně podávaná matematika hodně školáků nebaví. Pozorujete, že se jejich vztah k počtům zlepšil tam, kde se učí vaší metodou?
0hlasy ze škol mi to potvrzují. To je pro nás velká motivace.
- Čekala bych, že zrovna vy budete příznivcem povinné maturity z matematiky. Proč nejste?
V matematice testujeme jak myšlení, tak schopnost reprodukovat to, co nás učitel naučil. Když nastavíme testy na reprodukci, budou učitelé žáky drilovat a myšlení - podstata matematiky - přijde zkrátka. Myslím, že nemá smysl investovat do testování, ale do kvality učitele. Testováním úroveň matematiky nezvýšíme. Můj kolega trefně říká, že prase vážením nepřibere.
- Zatím se vaše metoda učí jen na pedagogických fakultách v Praze a Ostravě. Nevadí, že tu vyrůstají "dvojí" učitelé matematiky?
Vůbec ne. Na základní škole v Praze na Barrandově jedou dvě třídy podle nás a dvě se učí klasicky. Systémy koexistují a budou spolu soutěžit. Výsledek se však nedozvíme za pár let, soutěž se rozhodne až v průběhu generací.
- Není to trochu i generační záležitost? Učitel před důchodem si bude asi těžko zvykat na roli pouhého průvodce hodinou.
Jde spíš o osobnost kantora než o věk. Učitel musí mít hlavně rád děti, nezlobit se, když ho upozorní na chybu, naopak jim za to poděkovat. To každý nedokáže.
- A co vaši odpůrci? Jak mocně se ozývají?
V matematické branži se naštěstí žádné podpásovky nevedou, ale mnozí kolegové s námi nesouhlasí. Zejména s naším pozorováním, že i učitel se slabší znalostí matematiky může vychovat výborné žáky. Když jsem tento jev pozoroval poprvé v roce 1967, i já jsem tím byl zaskočen a dlouho mi to nelezlo do hlavy. Takže plně chápu kolegy, kteří proti tomu protestují.
- Poznají rodiče na dítěti, zda se učí matematiku podle Hejného metody? Očekává se od nich, že se budou s dítětem doma učit?
To snad ani nemusí. Stačí, aby potomka doma víc poslouchali. Když čtu pěknou knížku, mám potřebu o ní někomu vyprávět, protože tím ten zážitek z četby znovu prožívám. Stejně tak dítě, které něco objeví, má potřebu o tom vypravovat. Rodič nebo prarodič nejlépe poslouží rozvoji dítěte tím, že bude pozorným posluchačem. Může se ptát, ale pokud by chtěl poučovat, tlumil by jeho aktivitu. A to je kontraproduktivní.
Profil
Otec moderní matematiky
Milan Hejný (79) vyrůstal ve slovenském Martině. Absolvoval Matematickofyzikální fakultu UK v Praze, od roku 1991 přednáší na pražské pedagogické fakultě. Jako hostující profesor působil také v Kanadě a USA. Rozpracoval metodu výuky matematiky, s níž začal jeho otec. Ta staví na dětské tvořivosti, kdy učitel nechává žáky objevovat, hledat řešení a v hodině se stává "jen" průvodcem. Metoda se nyní používá na pětině základních škol. Během prázdnin se do ní vpravují další zájemci z řad učitelů na letních školách. Více o Hejného metodě najdete na www.h-mat.cz.
Autor: Ivana Karásková
Novinka!
Dvoudílná série "Gradované úlohy nejen k přípravě na přijímací zkoušky na 8letá gymnázia" je zaměřena na vybraná témata a typové úlohy, které se často objevují v přijímacích zkouškách z matematiky na 8letá gymnázia.
Publikace jsou vhodné i jako doplněk běžné výuky, když dítě není učené Hejného metodou.
Tištěné verze koupíte na www.h-ucebnice.cz. Elektronickou verzi přes www.h-edu.cz.
