Ohlédnutí za letními školami z pera jedné účastnice

Můj život je plný příležitostí, za které děkuji. Před lety jsem byla poctěná příležitostí zvnitřnit si principy kritického myšlení a stala jsem se jednou z jeho lektorek a především učitelek. Radost z objevování, diskuse, komunikace beze strachu, pozitivní atmosféra při objevování nového samotnými dětmi, ale i práce s chybou či motivující krátkodobý (momentální) neúspěch - to vše zažívaly děti především v hodinách českého jazyka a ve vlastivědě s přírodovědou. Snad právě tento základ mě nutil k tomu, abych se porozhlédla po něčem stejně zajímavém a pro mé žáčky i pro mě rozvíjejícím i v oblasti matematiky, která mě vždy lákala. 

 

Dalším, hlouběji zakořeněným, okamžikem se stalo mé profesní studium. Měla jsem příležitost procházet základní školou s paní učitelkou na prvním stupni, která mě stále motivovala k dalším činnostem a na druhý stupeň předala do rukou skupiny s rozšířenou výukou matematiky. Při mém dalším vzdělávání jsem ovšem narazila na moment, kdy má přirozenost hledat si vlastní cestičku nebyla pedagogy zcela pochopena. "Škoda, vyšlo ti to správně, ale nepoužila jsi správné vzorečky." V ten moment se mi matematika začala na míle vzdalovat. 

 

Tak takhle ne. Chci být učitelkou a vždycky jsem jí chtěla být, vlastně už od první třídy. Možná je to trochu sobecké, ale v mých hodinách toužím po tom, aby se samozřejmě bavily děti, ale také já. A to nepůjde bez výzev, přátelského přístupu a podnětného prostředí s kapkou, a někdy pořádnou louží, trpělivosti.

 

A právě taková prostředí jsem si našla i v Hejného matematice. Na letní škole, které jsem měla tu čest se stát součástí, měli všichni lektoři a především pan profesor celá vědra trpělivosti k našim postupům, dotazům i omylům, kterých jsme se bezesporu dopouštěli. A že trpělivost byla na místě jsme zjistili na sobě samých v momentech, když jsme s povděkem, po dlouhém bádání, přijímali stále nové způsoby řešení od kolegů letní školy. Právě moment náhledu na daný problém z několika stran, očima jiného řešitele nám pomalu otvíral oči a každý si tak mohl najít cestičku, která mu vyhovovala. Stejně jako děti. :)

 

Díky skvělé práci organizátorů jsme necelý týden strávili v klidném a pohodovém prostředí s milým a vstřícným personálem, což vyvolávalo rodinnou atmosféru a nabízelo tolik potřebný klid na práci bez rutinních starostí.

 

K mému překvapení se na letní školu nepřihlásili jen učitele, ale i zvědaví rodičové. Otevřela se nám tedy i příležitost nahlédnout na problematiku zavádění Hejného matematiky ze strany rodičů. Tato příležitost dokonce vygradovala večerem, na který přišli rodiče žáků, kteří již mají zkušenosti s touto výukou. Ocenila jsem rodičovskou odvahu předstoupit před dav informací lačných učitelů. Z rodičů však přímo zářila radost ze stylu poznávání jejich dítek.

 

Nebudu ani jmenovat jednotlivá prostředí se kterými jsme se, stejně jako děti, někdy snáze a jindy s větším úsilím poprali. Tím nejdůležitějším pro mě byly momenty vzájemného obohacování "jak na to" a jasné "aha-momenty", kterými jsme postupně procházeli. A troufám si s povzdechem konstatovat, že mnohdy na úlohách pro 2. či 3. ročník. Podstatným se stalo i vyzkoušení si na vlastní kůži, jak se mohou cítit naši svěřenci při poznávání a objevování kouzla povolené komunikace nad problémem.

 

Skutečná RADOST Z POZNÁVÁNÍ!

 

A na samý závěr snad prosím o povznesení se nad mým "podmanivým humorem", jak jej nazval pan profesor Hejný, kterému tímto za vše ještě jedenkrát děkuji a za vytváření stále větší rodiny "Hejnýovců", která je oporou jednotlivým vlaštovkám v našem regionu.

Celému lektorskému týmu tímto skládám obrovskou poklonu a věřím, že naše setkání nebylo zdaleka posledním.