Hejného metoda „na vlastní kůži“: Rodiče se ve školních „kavárnách“ seznamují s Dědou Lesoněm

„Učitelé vyučující podle Hejného metody registrují velký zájem rodičů o bližší informace. Řešíme ho formou otevřených hodin, které postupně přerostly v to, čemu říkáme kavárny. Zatímco v loňském školním roce se jednalo řádově o desítky případů škol, od září lze mluvit o stovkách setkání, pořádaných nejenom jednorázově, ale často jako celé cykly, při nichž se rodiče seznamují s jednotlivými prostředími Hejného matematiky. Já sama jsem od září absolvovala již jedenáct kaváren,“ vysvětluje Petra Prokopová Machalová, jež má ve společnosti H-Mat jako lektorka kontakt s rodiči na starosti a sama vyučuje matematiku na ZŠ Táborská v Praze 4. Důležité je poznamenat, že kavárny často vznikají „zdola“ a zcela spontánně z iniciativy učitelů, kteří jejich přípravě věnují svůj nadstandardní čas.

Už dvě hodiny hravé matematiky rodiče zbaví nedůvěry

Na počátku těchto setkání je zpravidla nedůvěřivý rodič, který nechápe zápisy a nedává mu smysl, aby se jeho dítě naučilo sčítat tím, že bude počítat svoje kroky (prostředí Krokování). Typické jsou dotazy typu - bojím se, že Hejného matematika nepřipraví mého syna na přijímačky, protože si v hodinách jen hraje a neučí se. Je tato metoda vhodná pro moji dceru, která postrádá logické myšlení? Co doma dělat s dítětem, které nemá chuť hledat řešení? „Odpověď jako taková nespočívá jen ve slovech, snažíme se s lektory těchto setkání nechat rodiče prožít hravou matematiku na vlastní kůži, aby si sami prošli dobrodružstvím jejího objevování,“ říká Petra Prokopová Machalová.

Rodiče obvykle sedí po čtyřech u dvou sražených lavic, takzvaného hnízda, vždy dva a dva proti sobě, popíjejí kávu anebo čaj a řeší ty samé úlohy jako jejich děti. „Hra je promění, po dvou hodinách se zpočátku vystrašeným rodičům v zápalu řešení úloh vyplaví endorfiny a zpravidla se z nich stanou příznivci Hejného metody, kteří se chtějí vracet,“ shrnuje typický proces proměny rodičů Petra Prokopová Machalová. Není výjimkou, pokud do „kavárny“ dorazí více než třicet či čtyřicet rodičů, Petra Prokopová Machalová ovšem zažila i setkání, na které jich přišlo šedesát.

Každý rodič by měl mít možnost získat podrobnější informace o Hejného metodě

Matematické kavárny jsou způsobem, jak poskytnout oporu rodičům, jejichž děti se učí podle Hejného metody. Ale i ve školách, kde je učitelé nepořádají, by měli mít rodiče možnost ověřit, zda je jejich dítě vyučováno správně. Z tohoto důvodu existuje na webových stránkách H-mat v sekci pro rodiče okénko, kde mohou umístit dotaz (www.h-mat.cz/pro-rodice), na který odpoví Petra Prokopová Machalová či některá z jejích kolegyň.

Vyskytují se případy, kdy se někteří učitelé nedokáží oprostit od určitého drilu, například že sčítat a odčítat se musí, jako když bičem mrská, případně, že dítě má co nejdříve umět násobilku nazpaměť. Obdobně se proti duchu Hejného metody chová učitel, který je netrpělivý a nedává žákům prostor, aby zákonitosti matematiky objevovali svým vlastním tempem. „Netrpělivý učitel nesnese, aby neměl pravdu a má tendenci porušovat svou roli moderátora, který vede děti ke správnému řešení,“ vysvětluje Petra Prokopová Machalová. Indikátorem správného přístupu učitele mimo jiné může také být, jak se staví k chybám. „Dělání chyb nevyhnutelně patří k Hejného metodě, jejich prostřednictvím se děti posouvají dále. Učitel by měl vhodně zvolenými otázkami usměrnit tok žákových myšlenek, čímž nenápadně dovede dítě k poznání. Každopádně za chyby dítě netrestá, ale spíše povzbuzuje,“ uzavírá Petra Prokopová Machalová.

Cílem supervize na školách, kterou poskytují lektorky společnosti H-Mat, je minimalizovat nedostatky ve výuce a zvyšovat podíl učitelů, kteří si Hejného metodu skutečně vzali za svou a prostřednictvím svého dalšího školení cílevědomě pracují na to tom, aby jejich didaktika byla co nejkvalitnější.

Několik příkladů, jak s rodiči pracují učitelé Hejného metody

Musíme opakovat rodičům, že rychlost není nejdůležitější

Na večerní hodiny matematiky zve rodiče svých žáků také Táňa Mutinová. „Odcházejí většinou s úsměvem a říkají, že to bylo dobré,“ říká učitelka ZŠ Vladislava Vančury Praha – Zbraslav a lektorka H-Mat. „Úkolem učitele je najít a nastavit správnou úroveň obtížnosti matematiky pro každého žáka tak, aby každé dítě zažilo úspěch. Děti jsou na různých úrovních a jejich cesta k matematice bývá různě dlouhá. Musíme to opakovaně vysvětlovat rodičům, kteří zažili klasickou matematiku a rádi by, aby jejich děti uměly všechno pokud možno co nejrychleji. Já jim rozumím, chtějí pomáhat. Když nevědí jak, mohou se začít novým věcem i bránit,“ shrnuje Táňa Mutinová své důvody.

Algebrogram pro mámu aneb Když děti tvoří příklady pro své rodiče…

Někde se dokonce do „kurzu matematiky pro rodiče“ dobrovolně zapojují i děti. „Čas od času se u nás rodiče sejdou a vyzkouší si některá prostředí. Při minulém setkání dokonce děti pro rodiče přichystaly úlohy, například algebrogramy, které pak dospělí řešili. Rodiče to moc baví a proti této matematice už neřeknou ani slovo,“ říká učitelka Magdalena Málková ze Základní školy Prosperity v Nové Vsi u Kolína.

Ambicióznější rodiče je třeba občas mírnit

V ZŠ Mendelova v Karviné pracují s rodiči svých žáků systematicky už od školního roku 2014/2015. Bezprostřední zkušenost rodičů s Hejného matematikou je důležitá jako prevence názoru, že Hejného metoda je v podstatě jen hraní, při kterém se žáci nic kloudného nenaučí. „Na pravidelné měsíční matematické kavárničky dochází kolem 25 rodičů. Jejich zájem předčil naše očekávání a kapacitu,“ říká učitelka a lektorka Andrea  Čmoková, jež má zkušenost i s ambicióznějšími rodiči, kteří chtějí vyniknout a řeší dokonce dobrovolně domácí úkoly. „Občas je potřeba mírnit jejich nadšení a připomínat jim pravidla hry, do kterých patří i to, že se nebudou doma před dětmi snažit využít svých znalostí, prozrazovat řešení a ochuzovat je tak o moment překvapení a radosti z vlastního objevu,“ dodává Andrea Čmoková.

Inženýrům a magistrům se „kouřilo z hlav“ nad úlohami pro žáky druhých tříd

ZŠ Mozaika v Litomyšli poprvé uspořádala rodičovskou kavárnou na téma Hejného matematiky loni. V první části se věnovali jednotlivým prostředím - Autobusu, Parketám, Dědu Lesoňovi, Pavučinám… „Každý rodič si mohl vyzkoušet, na co měl chuť a odvahu.  Bylo úžasné vidět, když se nám "inženýrům a magistrům" z nichž mnozí mají za sebou i mnoho let vysokoškolské matematiky, kouřilo z hlav nad zadáními pro druhý ročník. V průběhu individuální práce na stanovištích docházelo k přirozené kooperaci mezi rodiči a hlavně k radosti, AHA efektům a prostému štěstí, když jste tomu "přišli na kloub". Následovala společná reflexe v kruhu, kde měl každý příležitost říci, co jemu samotnému vyzkoušení si Hejného metody  přineslo a v čem je to jiné než matematika, kterou zná ze svého dětství,“ popisuje průběh kavárny z pozice rodiče Věra Krejčová. Jiná maminka, Helena Marie Hendrych, o kavárně v Litomyšli píše o svém úžasu, když zjistila, že děti při řešení úloh používají proměnné mnohem dříve, než se v jejich slovníku vůbec objeví slovo rovnice. „Když tohle mají v malíku v první, druhé třídě u Dědy Lesoně, tak v klasické podobě (x = 2y + 5z) to pro ně později nemůže být žádný problém,“ píše Helena Marie Hendrych. Její článek o této akci si můžete přečíst zde.

Naše děti nečekají až jim někdo řekne vzorec, jsou schopné si ho odvodit samy

Typické reakce a otázky, jimž čelí učitelé vyučující Hejného metodou, uvozují i listopadové setkání s rodiči na Fakultní základní škole Praha Barrandov v Remízku, které se koná tento školní rok již podruhé. Uspořádala je učitelka Martina Hálová s kolegyní. Tématem dnešního setkání jsou krychlové stavby a tělesa. Před rodiči, mezi nimiž převažují matky, leží kostky. Ukazuje se, že Hejného metoda je velmi univerzální a podobné emoce vzbuzuje v dětech i dospělých.  Tak jako u dětí si totiž rodiče po chvíli s kostkami začnou hrát a hledat všemožné varianty. Během večera dojde k mnoha AHA efektům, když se ukáže, že u řady úloh existuje mnohem více řešení, než snaživí rodiče zpočátku čekali. Tak jako u dětí, i u rodičů postupně dochází k vzájemné spolupráci, na kterou klade Martina Hálová velký důraz. „To, že se děti mezi sebou musí domlouvat a konfrontovat svoje různá řešení, má pozitivní vliv na vztahy ve třídě,“ prozrazuje vedlejší efekt matematické metody učitelka, která zjevně dokáže ve třídě probudit chuť, vůli i radost z objevování matematiky. „Děti vedené Hejného metodou nepoužívají slova: to jsme nebrali a i do těžké úlohy se snaží proniknout. Nesetkáváme se u nich s čekáním, že jim někdo do hlavy vloží ten mustr,“ vysvětluje Martina Hálová. Chuť učit se něco nového je přenositelná z dětí i na rodiče. Maminka páťáka Dominika vše dokonale vystihne příhodou, kdy po večerech celá rodina studovala indické násobení. „Byla to pro nás hra, ne učení. Místo ´člověče, nezlob se´ jsme hráli Hejného matiku.“