11. únor si každoročně připomínáme jako Mezinárodní den žen a dívek ve vědě. Cílem tohoto dne, který vyhlásilo v prosinci 2015 Valné shromáždění OSN za mezinárodní den, je poukázat na stále nízké zastoupení žen ve vědě. Česká republika se přitom v tomto ohledu řadí v EU na poslední příčky s necelými 27 % žen mezi výzkumníky. I z tohoto důvodu přináší MŠMT rozhovory se zajímavými ženami ve vědě, které připravilo NKC - gender a věda, a to s nominovanými a laureátkami Ceny Milady Paulové. Tuto cenu uděluje každoročně právě MŠMT ve spolupráci s NKC - gender a věda s cílem ocenit vědeckou práci významných českých vědkyň, podpořit ženy ve vědě a inspirovat začínající vědkyně a studentky, které vědeckou dráhu zvažují. První rozhovor je s českou matematičkou a pedagožkou Naďou Vondrovou.
Prof. RNDr. Naďa Vondrová, Ph.D.: Snažit se popsat, jak se člověk učí matematiku, pro mě bylo jako zjevení
Mohla byste, prosím, popsat, čemu se věnujete?
Mou specializací je didaktika matematiky. Zkoumám, jak učit matematiku tak, aby jí žáci rozuměli. Zároveň se snažím porozumět i procesu, kterým žáci procházejí, když se snaží matematiku pochopit, tedy jak se matematiku učí.
Druhým mým výzkumným tématem je příprava budoucích učitelů tak, aby uměli nejen vyučovat konkrétní témata, ale aby byli flexibilní a dokázali čelit výzvám v budoucnosti.
Jaké jsou v současné době významné trendy v této oblasti?
elkým tématem je pro mě oblast takzvaného produktivního selhávání. Vychází z psychologie a ve stručnosti říká, že selhání lze převést do něčeho pozitivního. Myslím, že tento přístup může být pro učitele celkem osvobozující, protože i když všechny děti tu úlohu nevyřeší, přesto se mohou něco naučit a je to pro ně přínosné.
Funguje na tomto principu i v posledních letech často zmiňovaná Hejného metoda?
Jedna oblast didaktiky matematiky, s níž se můžeme seznámit v zahraničních článcích, se jmenuje objevování jako příprava na učení. Je to velmi spojené i se zmíněným produktivním selháváním. Funguje to tak, že děti dostanou úlohy, které je mají třeba dovést k nějakému matematickému objevu, a snaží se samostatně nebo ve spolupráci o jejich řešení. Ne všichni ve třídě k objevu dospějí, ale díky té snaze o vyřešení i ti, kteří objev neučinili, jsou připraveni výsledek, ten „objev“ přijmout od ostatních ve třídě. Na tomto principu funguje i Hejného metoda, která je navíc založena na práci v různých didaktických prostředích. V nich děti řeší úlohy a pomocí nich se dostanou k matematickým konceptům, například ke zlomkům nebo rovnicím, z různých stran. To společné objevování matematiky a důkladné porozumění danému pojmu je podle mého názoru základem úspěchu té metody, ačkoliv samozřejmě ani v tomto přístupu nejsou všechny děti úspěšné ve všem. Za velmi podstatné považuji i rozvoj metakognice, který je v této metodě také zapojen. Děti se zpravidla nedají odradit na první pohled složitým či neznámým problémem a pokusí se o řešení. Toto nastavení je v matematice důležité, nečekat na to, že se dozvím algoritmus řešení.
Ovlivnil profesor Hejný i Vás osobně?
V současné době nepatřím mezi jeho nejbližší spolupracovníky, kteří pracují na učebnicích, ale dříve jsme spolupracovali a máme i společné publikace. Setkání s ním pro mě bylo velice inspirativní, protože když jsem se připravovala na dráhu učitelky, porozumění látce nebylo vůbec tématem. Na vysoké škole nás učili dobře vysvětlovat, ale zaměřit se na to, jak to ti žáci chápou, hledat různé cesty a vůbec snažit se popsat, jak se člověk učí matematiku, to pro mě bylo jako zjevení. Měla jsem strašné štěstí, že právě do těchto oblastí mě po mém nástupu na katedru profesor Hejný zasvětil. Díky němu mě vůbec napadlo přemýšlet o tom, jak se žáci učí matematiku.
Dvoudílná série "Gradované úlohy nejen k přípravě na přijímací zkoušky na 8letá gymnázia" je zaměřena na vybraná témata a typové úlohy, které se často objevují v přijímacích zkouškách z matematiky na 8letá gymnázia.
