MF Dnes: Počty, jak se neučily

Mají za sebou okamžik, kdy otevřeli učebnici a zjistili, že oproti tomu, co si pamatují, bude všechno jinak. A možná i větší či menší míru frustrace z toho, že si s úlohami typu Zvířátka dědy Lesoně, Autobus nebo Hadi sami neporadí.

Nekontroluji, jen podepisuji „Ještě se nestalo, že by děti měly s úkolem problém, ale já jim je nekontroluji, jen podepisuji,“ říká Monika Vosádková, matka dvojčat, která na zdejší základní škole chodí do třetí třídy. To je důvod, proč už třetí pondělní večer tráví ve škole. „Vím, jaké úkoly děti řeší, a chtěla jsem se podívat, na čem je ta výuka matematiky založená,“ vysvětluje.

Matka druháka a třeťáka, která sedí v lavici vedle ní, přikyvuje. „U těžších úloh jsem se ptala, jak na to přišli, ale zatím to u nás taky bylo spíš o podepisování. Chtěla jsem vědět, jak to funguje, proto jsem tady,“ říká Irena Kubáčková.

Na interaktivní tabuli už svítí první příklady, nad kterými se rodiče zapotí. Někteří více, jiní méně. Dnes se začíná zvolna, příklady z učebnice pro první třídu. Zatím je to bez práce, počítat hvězdičky a jablíčka od nás učitel matematiky a také jeden z autorů aktuálně připravované nové podoby učebnic podle Hejného matematiky nepožaduje.

Lehce triviální začátek má jasný smysl. Rodiče zajímá nejen to, co se děti učí teď, ale i to, co bude dál, na druhém stupni. „Neuměla jsem si představit, k čemu mají děti dojít, jak se budou vyvíjet ani jak vlastně budou připravené na střední školu,“ říká Irena Kubáčková.

Dneska si to vyzkouší na typu úloh, kterému se v Hejného matematice říká součtový trojúhelník. Budou řešit úlohy od první třídy až po druhý stupeň a k tomu dostanou návod na to, jak pro své děti úkol zjednodušit nebo zkomplikovat, podle toho, jestli je pro něj ten, který má v učebnici, moc lehký, nebo naopak příliš těžký.

Šuškat si je povoleno Tak a teď už počítání. Jablíčka v trojúhelnících postavených na špičku vystřídala čísla. „Tak co, vyzkoušíme to? Jaká strategie by se dala při řešení použít?“ ptá se lektor Václav Strnad. Za chvíli už se všichni sklání nad papírem a počítají a počítají. „Tak co, máte to? Který z těch trojúhelníků je podle vás nejtěžší?“ptá se po chvíli učitel.

S kurzy pro učitele má mnohem více zkušeností než s těmi rodičovskými, ty tu zkouší teprve první rok. Mnohem větší zájem o ně zatím mají rodiče dětí na prvním stupni.

„Je dobře, že si vyzkoušejí, jaké je to z pozice dětí ve třídě. Začnou počítat a za chvíli si šuškají, ukaž, jak to máš. Stejně jako jejich děti. Přesně tak to má fungovat, k Hejného matematice patří i sdílení zkušeností, rozvíjení sociálna,“ říká učitel.

Na tabuli postupně přituhuje, čas potřebný k vyřešení úloh se přímou úměrou prodlužuje, zatím si s nimi ale poradíme všichni. „Počkejte, za chvíli vám ukážu úlohu, která mi dala zabrat, musel jsem na ni nasadit docela složitou algebru,“ směje se Václav Strnad.

Příklad, který promítá na tabuli, je z učebnice pro pátou třídu. Jsou v ní různě obtížné úlohy. Aby se v nich ten, pro koho je matematika výzva, neutopil, a ten, komu nedělá potíže, nenudil. Tato úloha je však opravdu složitá a v nové verzi učebnic poputuje na druhý stupeň. „Pátá třída byla v prvním vydání trochu naddimenzovaná,“ říká Strnad.

Po pěti minutách uznávám, že jsem narazila na své hranice, tedy aspoň ve vymezeném čase. Nejsem sama, ale dvěma z maminek těch pár minut stačilo. Každá z nich k řešení došla jiným způsobem. „No a já jsem to řešil ještě jinak,“ ukazuje další možný postup učitel.

Hodina pro dospělé končí. „Zjistil jsem, že se pohybuji na úrovni prvňáka,“ směje se jeden z přítomných otců. Což je prý v pořádku, protože právě prvňáka má doma. „Slyšel jsem, že rodiče bez této přípravy tápou při řešení těžších úloh. Takto budu synovi aspoň moci zkontrolovat domácí úkol,“ usmívá se.

Do lavic místo dětí V čem spočívá Hejného metoda výuky matematiky objasňuje rodičům speciálně školený lektor. Foto: F. Vlček, MAFRA

Školáci se učí matematiku podle Hejného metody , rodiče chodí na „doučování“

Fakta Počty podle Hejného

Způsob výuky matematiky, který využívá přes 700 základních škol především na prvním stupni. První učebnice schválilo ministerstvo školství v roce 2007. 

Ve třídách, kde se podle Hejného učí, je učitel průvodce a moderátor. Počítá se totiž s tím, že děti si budou hledat svoje vlastní strategie, jak řešit úlohy, budou o nich diskutovat, učit se z vlastních chyb. 

Učitelé mají k dispozici typy úloh, které jsou postaveny tak, aby si na nich děti mohly tříbit matematické myšlení. Rodiče si občas stěžují na to, že děti neumějí násobit stejně rychle jako děti, jež se učí klasicky. To u Hejného není chyba, rychlosti získané drilem si u dětí cení méně než porozumění principu násobení.

Autor: Radka Hrdinová, Vyšlo 11. února 2017 v MF Dnes