Děti sice ode dneška nechodí do školy, ale hrozí jim, že je učitelé zavalí prací na doma. Obvyklý učitelský strach, že se něco nestačí probrat, se znásobil. Ale mohou klasické domácí úkoly nahradit učení? A nezkolabují pod jejich tíhou celé rodiny? Tomáš Chrobák a Monika Olšáková jsou vítězové loňského ročníku učitelské ceny Global Teacher Prize. Tomáš učí matematiku, Monika přírodovědné předměty, ale je také lektorkou čtenářské gramotnosti. Jejich školy leží pár kilometrů od sebe, v Bašce a Janovicích na severní Moravě. Teď se rychle potkali, aby vymysleli, jak učit v této nové situaci, když nejsou s dětmi ve fyzickém kontaktu. Jak to pojmout, aby učení na dálku bylo opravdu učením? Své nápady budou sdílet ve veřejném webináři, který právě teď připravují.
Ode dneška jsou zavřené školy. Co se děje ve sborovnách?
Monika Olšáková: Určitě si mnoho učitelů klade otázku, jak v téhle situaci stihnou školní vzdělávací plán, jak to všechno stihneme PROBRAT. Učitelé mají pocit zodpovědnosti a jsou z toho jednoznačně ve stresu.
Tomáš Chrobák: Když to tak sleduju, tak mi z toho vyplývá, že nejdůležitější je se uklidnit a podívat se na to ze strany dítěte. To sedí doma, a najednou mu od každého učitele přijde balík úkolů. “Vyřeš příklady na straně 20- 25, k tomu vypracuj dva tři pracovní listy… a do tří dnů mi to pošli.” A tohle dostanou v různých předmětech. Aniž bychom měli jasno, jak v tom vlastně může žák a jeho rodina fungovat. Je třeba taky vnímat situaci rodičů. Mají děti doma, musí řešit hodně věcí i svou práci, a k tomu se musí zorientovat v několikanásobné dávce domácí práce od učitelů. Mám opravdu obavy, aby se naše velká snaha něco nezanedbat neobrátila proti nám. Může se stát, že to nezvládnou rodiče ani žáci. Takže nejednat zbrkle a nepřenášet naši paniku na žáky, od toho bychom měli začít.
Jak to děláte vy se svými žáky?
Monika Olšáková: U nás ve škole nemáme v “bakaláři” možnost vkládat domácí úkoly a domluva je zatím taková, že úkoly budou sbírat třídní učitelé a posílat je rodičům emailem. Jinde, třeba ve škole mých dětí, to učitelé přímo zadávají do online systému, kde si to pak rodiče vyzvednou. Náš pan ředitel učitelům doporučil posílat úkoly v třídenních dávkách. A teď je otázka, jak to kdo pojme. Můj syn má vývojovou dysfázií a nedokážu si představit, jak s tím bude pracovat, když od každého učitele dostane naloženo. Takže musíme vidět věci v kontextu, nejen tu svou potřebu “odučit”. Klíčoví budou v tomhle ohledu třídní učitelé, budou tak trochu v roli krizových manažerů komunikace mezi učiteli a žáky a rodiči a školou.
Tomáš Chrobák: Já jsem si řekl, že to musím důkladně promyslet, zreflektovat, co se děje, a jak na to správně reagovat. Přijde mi důležité to otevřít veřejně. Jak chceme postupovat jako škola, jako učitelé? Když já teď úkoly nedám, protože si třeba jsem vědom toho, že žáci dostanou naloženo víc, než je zdrávo, tak ale mohou zpanikařit rodiče, že z matematiky nic nepřišlo. Nebo se naštvou na kolegyni, která jim toho naopak poslala hodně. A dochází k polarizaci, které bychom se měli vyhnout.
Otázka je, jaké úkoly dávat na doma. Situace je jiná v tom, že nahrazují, nikoli doplňují výuku ve škole.
Tomáš Chrobák: Přesně. Když žáci dostanou na doma jen klasické procvičování, v mém předmětu dejme tomu zlomků, tak je to jen znechutí a odnese to zase matematika a vztah dětí k ní. Nejspíš to od sebe opíšou. Nedávno mi děvčata při tělocviku (učím i tělocvik) prozradila, že na messengeru mají skupiny Domácí úkoly, kde vždycky jeden hodí řešení a ostatní se vezou. A největší problém je to, že v téhle skupině chybí pět nejslabších žáků. Jsou to dětí, co jsou tak trochu mimo kolektiv a mají slabé rodinné zázemí. Tak ti to řešení mít nebudou. Proto já i při běžné výuce dávám úkoly minimálně. Co ale teď? Obecně bych jako učitel měl myslet na to, že momentálně nás technologie předehnaly.
Než přejdeme od popisu situace k možným řešením, vy jste oba učitelé, kteří učí konstruktivisticky, což je v tomto kontextu dost důležité. Můžete jednoduše říct, co to znamená?
Monika Olšáková: Vycházím z přímé zkušenosti dětí se světem. Z toho, co viděly, zažily, na to se nabalují nové informace. Poznání se odvíjí zkrátka od zážitku a vlastního angažmá dítěte, ne od abstraktního pokynu. Třeba se jich nejdřív zeptáte “kde všude jste se již setkali s procenty”? A oni si vzpomenou, že v obchodě, když jsou slevy. Hodně důležité je, že učitel musí při učení dítě vnímat, všímat si jeho reakcí. Což je důležité i teď, když ho nemá ve třídě.
Tomáš Chrobák: Vztáhnu to nějak ke svému předmětu, k matematice. Vyšší, zobecňující poznatky dítě odvozuje od jednodušších modelů, které se dají prakticky znázornit. Dám příklad, co jsme dělali nedávno. Ťukání skleničkami. Když jsme dva, tak si ťukneme jednou, ve třech třikrát, ve čtyřech, to si spočítáme, to už by bylo šestkrát, v pěti lidech desetkrát, a takto pokračujeme až tam, kde si to dítě může namodelovat, spočítat, představit. Třeba do dvaceti, ale pak mu položíme otázku, co když těch dětí, které si mají ťuknout, má být sto. A to už je přechod k nějaké abstrakci, pro vyšší ročníky je otázka “co když je žáků n?” Neřekneme jim obecný vzorec, musí přijít sami na zákonitost, nějak. Dítě při tom získává intelektuální autonomii, víru, že je schopné to vymyslet, poradit si.
A teď k tomu, proč jste se dnes sešli…
Tomáš Chrobák: S vědomím toho, jak je situace pro učitele, děti, rodiče složitá a nejsou na to žádné recepty, jsme se rozhodli připravit pro učitele webinář. Podělíme se o možnosti, jak výuku na dálku uchopit. Aby to dávalo smysl a nenapáchali jsme víc škody než užitku. Já bych se tam věnoval matematice, Monika dalším vědám.
Kdy to bude?
Tomáš Chrobák: Možná už v pondělí, nebo v úterý. Zítra budeme natáčet pozvánku, a to už budeme vědět. Webinář poběží dvacet čtyři hodin na stránkách www.h-edu.cz. V neděli k němu natočíme každý asi dvacetiminutové video a pak, během celého dne, kdy bude webinář přístupný online, budeme odpovídat na dotazy, které tam učitelé zadají. Stačí se přihlásit.
Jste učitelé druhého stupně, bude webinář zaměřen na druhý stupeň?
Tomáš Chrobák: Pracujeme na tom i s dalšími lektory, dnes večer s nimi jsme na skypu, a chceme to udělat tak, aby to bylo užitečné i pro prvnostupňové učitele.
Co učitelé mohou očekávat?
Monika Olšáková: Budeme mluvit o vnitřní zodpovědnosti učitele, která ho ponouká nějak reagovat, rozebereme situaci ve sborovnách, probereme, jak pracovat s žáky a rodiči a jak se koordinovat mezi sebou. Obecně je cílem nabídnout podporu a inspiraci. Myslím, že být u toho, moci se zeptat i číst dotazy dalších učitelů může být pro kolegy užitečné. Tak všechny srdečně zveme!
Můžete uvést příklad toho, jakým směrem chcete s dětmi pracovat? Co budete na webináři sdílet?
Tomáš Chrobák: Rozvedu tam dvě možnosti, jak plánuji, že budu s třídou pracovat, jednu zaměřenou na opakování, druhou na nové téma. V obou případech třídu rozdělím do vyrovnaných skupin. Žákům oznámím, že svoji práci budou vykonávat a prezentovat společně. Zásadní je, aby třída znala kritéria, podle kterých bude “hodina” hodnocena.
Proces by mohl vypadat následovně. Dám žákům k dispozici téma, kterým už jsme prošli, na jeho zopakování. Skupina připraví úlohy (ideálně gradované). Ty následně zadá třídě, autoři úloh budou v roli učitele. A vcelku podobně to může fungovat i u nové látky. Mohu třeba zadat skupině, aby si nastudovala jedno téma podle učebnice. Jindy je vhodné využít Khanovu akademii nebo www.realisticky.cz , když nám nevadí, že tam je téma spíše rovnou vysvětleno, než že by se na to šlo objevitelsky. Skupina následně seznámí třídu s tématem, předá úlohy (či je vymyslí) a zorganizuje práci. Aktivity by byly následně hodnoceny žáky, kteří hodinu vedli, ale i žáky, kteří se učili a učitelem. Skupina by vše sdílela v nějakém online prostředí, přemýšlím nad tím, jaké je nejvhodnější, na webináři padne několik tipů. Určitě je třeba se důkladně zamyslet nad vhodnou formou. Těžko si představuji, že na žáky vyrukuji s prostředím, s kterým nemají žádnou zkušenost.
Monika Olšáková: Práce s žáky by se měla zaměřovat na nějakou dovednost. Konkrétně: nezadám jim “nastudujte si Hmyz strana 76 až 96”, ale “vytvořte interaktivní referát či záznam či cokoliv dalšího o konkrétní skupině hmyzu, kde bude popsán jejich ekosystém, vazba na prostředí daného organismu a přizpůsobení těla”. Obtížnější věci jim hodlám vysvětlit pomocí krátkých videí. Tam jim popíšu daný jev, rozvedu zadání a dám jim pokyn pro ověření, zda mi porozuměli. Důležité je myslet na to, jak podpořit vzájemné učení. V roli učitele budou mít za úkol vytvářet pro druhé otázky. Budu zadávat i úkoly, které zvládne každé dítě samo i bez rodiče, i bez techniky. Učitelé musí myslet na všechny děti ve třídě, i na ty, kteří doma nemají počítač nebo přístup na internet.
Jak spolu bude skupina komunikovat?
Tomáš Chrobák: Třeba přes skype, nebo se mohou i sejít, tím pádem se na práci mohou podílet i ti, kteří nemají doma přístup k internetu. Myslím si, že děti se stejně budou scházet.
Už máte rozmyšlené první kroky?
Tomáš Chrobák: Třídě chci napsat mail s rozdělením do skupin a s informací o tom, co po nich chci a co nám to přinese, aby to nedělali jen proto, že já chci. V mailu jim popíšu, kde se mohou setkat virtuálně, ale že to mohou řešit i skutečným setkáním. Přemýšlím, jak docílím toho, aby se na práci podílel každý. Ale to zatím nevím.
Tenhle způsob učení dává velký prostor žákům. Co když na to někteří vůbec nejsou zvyklí, chytnou se?
Tomáš Chrobák: Hůř, ale mohou se opřít o různé zdroje na internetu, kde jim látku vysvětlí, to je třeba již zmíněná Khanova škola.
Chcete pomoci hlavně učitelům, kteří takto se žáky ještě nepracují. Je realistické, že se do toho pustí zrovna teď?
Tomáš Chrobák: To je otázka. Těm, co se odváží, nabízíme inspiraci a pomocnou ruku. Připojte se k webináři a pak se můžete rozhodnout, co dál.
Monika Olšáková pracuje v ZŠ a MŠ Janovice, kde vyučuje chemii, přírodopis, angličtinu a environmentální výchovu. Je koordinátorkou EVVO, vede ekotým dětí i dospělých. Je lektorkou programu RWCT pro začátečníky i pokročilé, působí jako externí čtenářský mentor na 5. ZŠ Třinec Koperníkova. Působí v projektu Pomáháme školám k úspěchu, specializuje se na oborové čtenářství.
Tomáš Chrobák je učitel matematiky a tělesné výchovy na druhém stupni ZŠ Baška nedaleko Frýdku-Místku. Je členem Národního kabinetu matematiky, vyučuje a lektoruje Hejného metodu. Věnuje se mentoringu, píše články o výchově a vzdělávání, vymyslel a organizuje projekt Sobotní škola hrou. V létě pořádá stanové tábory v lesích u řeky. V červnu se stal vítězem letošního ročníku soutěže o nejlepšího učitele eGlobal Teacher Prize.
Doporučujeme: Dvoudílná série "Gradované úlohy nejen k přípravě na přijímací zkoušky na 8letá gymnázia." Publikace jsou vhodné i jako doplněk běžné výuky, když dítě není učené Hejného metodou. Tištěné verze koupíte na www.h-ucebnice.cz. Elektronickou verzi přes www.h-edu.cz.
