Radost z matematiky: výrazně pomáhá při další výuce

Síla vnitřní motivace

Z každodenní praxe víme, že děti, u nichž převažuje vnitřní motivace, jsou samostatnější v myšlení a rozhodování než ty, u nichž převažuje motivace vnější. Radost z přemýšlení vzniká při vlastních objevech. Matematická prostředí v našich učebnicích jsou navržena tak, aby objevy umožňovala. Různá prostředí umožňují uspět různým typům dětí.

Obtížnost úloh je nastavena tak, aby i slabší žáci mohli prožít radost z úspěchu. Dostávají úlohy s obtížností přiměřenou jejich dovednostem. Slovo přiměřené je zde velmi důležité. Říká: úloha musí být tak lehká, aby ji žák vyřešil, a zároveň tak náročná, aby na její řešení musel vynaložit jisté úsilí a z jejího zdolání měl radost. Radost je pak motorem pro další práci a spouštěčem motivace k řešení úloh a intelektuální práci.

Ani růst kytek neurychlíme jejich povytažením

Žák, kterému jsou poznatky sděleny, nebo dokonce vnucovány, žák, který je veden k reprodukci a imitaci sdělených poznatků a kterému je odepřeno nabývání vlastní zkušenosti, nebude v budoucnu ochoten, ani schopen se k dalším poznatkům dopracovat vlastními silami.

V paměti si bude skladovat poučky a vzorečky a stane se z něj „intelektuální příživník“ (slova ruského psychologa A. M. Maťuščina). Jeho autonomie a potřeba poznávat, která je základem motivace, je ve skutečnosti utlumena. Urychlit poznávací proces dítěte tím, že mu sdělíme hotové poznatky, nelze. Růst kytek také nelze urychlit tím, že je každé ráno povytáhneme ze země.