Pro rodiče

Matematiku na 1.stupni základní školy si vybavuji už jen mlhavě, ale bezpečně vím, že jí dominovaly množiny a nekonečné (jakož i nezáživné) sloupečky příkladů. Jistě, i tímto způsobem se lze naučit matematice a vystudovat matematicko-fyzikálně zaměřené gymnázium, jakož i následně technickou vysokou školu. Pokud ale mohu srovnat své vzpomínky s tím, jak se učí matematiku dnes mé děti (podle učebnic prof. Hejného), tak o vítězi samozřejmě není pochyb.

Kromě toho mohu doložit na několika příkladech, v čem je matematika prof. Hejného přínosná pro praktický život:

• Ve stolní hře Ubongo mají děti základní školou povinné nad rodiči navrch. Tedy aspoň u nás doma rozhodně…
• Když jsme v létě potřebovali opravit parkety na chodbě, trvalo mi nějakou dobu, než jsem zjistil, že parkety jsou dvojího druhu. Když jsme pak třídili hromadu starých parket na levé a pravé (většina z nich byla různě krácených, a tudíž na identifikaci mnohem náročnějších), byl můj syn asi tak dvakrát až třikrát rychlejší, než já…
• Když si dítě po ukončení 1.stupně ZŠ dokáže samostatně poradit se soustavou dvou rovnic (což před tím nikdy v takové formě nevidělo), tak je buď génius anebo má prostě dobrou matematickou průpravu.
• Dvojková soustava byla pro mě až do střední školy pojmem z říše sci-fi. Pro mé děti na konci 1.stupně ZŠ naopak něco úplně normálního (aniž by tušily, že se to jmenuje „dvojková soustava“).
• Když děti přepočítávají "sílu" myši a kočky na "sílu" husy a kozy, začínají se v tom někteří rodiče ztrácet už na konci 2.třídy. Ale děti to baví a hlavně si na spoustu poznatků dokážou přijít samy, protože rodiče jim prostě nepomohou… A taky mohou tímto způsobem něco nového naučit své rodiče – kdy jindy se jim něco takového poštěstí…?

Myslím, že Komenský by měl radost.