Když si dítě po ukončení 1.stupně ZŠ dokáže samostatně poradit se soustavou dvou rovnic, tak je buď génius anebo má prostě dobrou matematickou průpravu. Celý ohlas
Matematiku na 1.stupni základní školy si vybavuji už jen mlhavě, ale bezpečně vím, že jí dominovaly množiny a nekonečné (jakož i nezáživné) sloupečky příkladů. Jistě, i tímto způsobem se lze naučit matematice a vystudovat matematicko-fyzikálně zaměřené gymnázium, jakož i následně technickou vysokou školu. Pokud ale mohu srovnat své vzpomínky s tím, jak se učí matematiku dnes mé děti (podle učebnic prof. Hejného), tak o vítězi samozřejmě není pochyb.
Kromě toho mohu doložit na několika příkladech, v čem je matematika prof. Hejného přínosná pro praktický život:
- Ve stolní hře Ubongo mají děti základní školou povinné nad rodiči navrch. Tedy aspoň u nás doma rozhodně…
- Když jsme v létě potřebovali opravit parkety na chodbě, trvalo mi nějakou dobu, než jsem zjistil, že parkety jsou dvojího druhu. Když jsme pak třídili hromadu starých parket na levé a pravé (většina z nich byla různě krácených, a tudíž na identifikaci mnohem náročnějších), byl můj syn asi tak dvakrát až třikrát rychlejší, než já…
- Když si dítě po ukončení 1.stupně ZŠ dokáže samostatně poradit se soustavou dvou rovnic (což před tím nikdy v takové formě nevidělo), tak je buď génius anebo má prostě dobrou matematickou průpravu.
- Dvojková soustava byla pro mě až do střední školy pojmem z říše sci-fi. Pro mé děti na konci 1.stupně ZŠ naopak něco úplně normálního (aniž by tušily, že se to jmenuje „dvojková soustava“).
- Když děti přepočítávají "sílu" myši a kočky na "sílu" husy a kozy, začínají se v tom někteří rodiče ztrácet už na konci 2.třídy. Ale děti to baví a hlavně si na spoustu poznatků dokážou přijít samy, protože rodiče jim prostě nepomohou… A taky mohou tímto způsobem něco nového naučit své rodiče – kdy jindy se jim něco takového poštěstí…?
Myslím, že Komenský by měl radost.