Ohlasy

S Hejného metodou výuky matematiky jsem se seznámil poté, co začala být zaváděna ve škole v naší obci. Prostudoval jsem učebnice a také některé texty  prof. Hejného. Okamžitě mě nadchl systém učebnic, způsob, jak nenásilnou formou vedou žáky k pochopení a osvojení i relativně komplikovaných konceptů. Zaujaly mě ovšem také teoretické základy celé metody. Z odborných textů prof. Hejného a jeho spolupracovníků je zřetelné, že metoda VOBS není nějaký „rychlokvašený“ pokus o alternativu za každou cenu, ale propracovaná a promyšlená metoda, která vzešla z dlouholeté práce v terénu, na školách a s žáky.

Hejného metodou se nyní vzdělávají dvě mé dcery a moje žena podle ní vyučuje. Vidím tak doslova v přímém přenosu, jak děti matematika baví, jak přirozeně ji přijímají a jak si postupně budují nejen schopnost používat naučené postupy, ale především chápat logiku, která za nimi je.

Metoda pana profesora Hejného je jedinečná a přínosná nejen díky její koncepci, ale hlavně v principech přesahujících pouhou matematiku a jejich propojení do dalších oborů. Velmi se nám líbí postup, při němž vše nevysvětluje sám učitel, nýbrž žák musí přemýšlet nad tím, jak má vyřešit zadaný úkol. Proto jsme velmi rádi, že můžeme prostřednictvím Nadace České spořitelny podpořit tuto koncepci výuky, která mění přístup k dětem, učí je logicky přemýšlet a smysluplně řešit nejen matematické problémy. 

Osvojení matematiky dává člověku schopnost strukturovaného myšlení, logické argumentace, intelektuální disciplínu a zlepšuje i náš potenciál spolupráce. Matematika je klíčová pro zvládnutí všech technických a přírodovědných oborů, které byly, jsou a budou páteří konkurenceschopnosti České republiky. Koncepce výuky matematiky profesora Hejného skvěle a přirozeně využívá zvídavosti, hravosti, otevřenosti a zájmu dětí, a může tak plně využít jejich velkého potenciálu.

Z vlastní zkušenosti dovedu docenit vliv výuky matematiky a z toho vyplývající dovednosti, které jsou klíčové pro úspěšný život každého z nás.
Její výuka zábavnou formou už od základní školy vede děti, které jsou vesměs přirozeně zvídaví, k její oblibě, pochopení souvislostí okolo nás a k rozvoji logického myšlení. Dnešní „standardní“ přístupy k výuce matematiky většinu dětí znechutí a ty si společně s jejich rodiči si vytvoří k matematice negativní vztah. To ústí v zájem o studium humanitních oborů, i když má dnešní mládež obrovskou budoucnost v technických oborech, kde máme velmi silnou tradici i mezinárodní postavení. V celorepublikovém projektu Matematika s chutí se právě metoda prof. Hejného ukázala jako mimořádně vhodná pro moderní výuku, když tito žáci dosáhli nejlepších výsledků. Ale hlavně je to bavilo a matematiku si řada z nich oblíbila. Schopnost aplikovat posléze matematické znalosti a myšlení v dalších předmětech, jako je fyzika či chemie, výrazně ulehčuje další studium už dnes hodně zatíženým dětem. Jsem tomu velmi rád, že existuje nové kurikulum, které může vrátit našim dětem nejen přední příčky ve znalostech v Evropě, ale především jim vrátí radost do školních lavic a mnohem lépe je připraví do života.

Matematika je extrémně důležitá pro rozvoj dětí, protože rozvíjí racionální a analytické myšlení. Kvalitní vzdělání v matematice naučí děti logicky přemýšlet a smysluplně řešit problémy. Schopnost přemýšlet také v dalším důsledku zlepší komunikaci mezi lidmi a je jedním z nejdůležitějších aspektů rozvoje společnosti.
Málo kvalitní výuka matematiky je bohužel jednou z největších slabin našeho školství. Nemá smysl, aby se děti učily nazpaměť vzorečky. Klíčové je pochopit podstatu problému a porozumět logické souslednosti kroků vedoucích k jeho řešení. K chápání a aktivnímu přístupu k učení je potřeba děti motivovat zábavnou a hravou formou výuky. Dílo profesora Hejného je skvělou prací, která splňuje tyto náročné požadavky. Bude skvělé pro naši zemi, pokud se styl výuky touto metodou rozšíří do co nejvíce škol.

Metoda pana profesora Hejného má promyšlenou a vyzkoušenou metodiku, jak všechny žáky aktivně zapojovat do řešení matematických úloh a ponechat jim radost z objevování.

Metoda pana profesora Hejného stojí na dvou základních pilířích:

1. Velmi chytře promyšleném systému úloh, které jsou žákům předkládány k řešení. 
2. Odlišné roli učitele. Učitel předkládá žákům úlohy k řešení a žáci sami na řešení přicházejí a vzájemně si vysvětlují, která řešení jsou správná a která ne a proč. Učitel se dostává do pozadí a hlavně ze začátku kultivuje vzájemnou komunikaci mezi žáky. Později to již není třeba, protože to již žáci sami umějí.

Pokud jsou tyto oba pilíře ve výuce dobře uplatňovány, a my víme, že to jde, tak se to projevuje takto:

1. Žáci mají z matematiky radost.
2. Žáci se s odvahou a chutí pouštějí i do neznámých úloh.
3. Žáci dokáží argumentovat svá řešení.
4. Žáci dokáží naslouchat svým spolužákům a případně neurážlivým způsobem jim věcně zdůvodnit, proč jejich řešení není správné.
5. Žáci dokáží účinně spolupracovat ve dvojicích i větších skupinách. Stejně tak umějí samostatně objevovat matematiku v plném rozsahu, který je předepsán rámcovými vzdělávacími programy.

Věříme, že toto je přístup, který maximálně podporuje rozvoj každého dítěte. Dítě se optimálně nerozvíjí jen v oblasti matematického myšlení, ale i v oblasti sociální a zdravě se vyvíjí jeho sebevědomí při řešení problémových úloh. Toto jsou hodnoty, které pomohou dětem být v životě úspěšní a spokojení.

Já už dlouho přemýšlím o tom, že opravdu skončila doba bazírování na tom, aby uměla děcka rychle počítat. V době, kdy skoro každé z nich má u sebe mobil, mi náš přílišný důraz na rychlost mechanických úkonů přijde fakt dost mimo. Nedávno jsem dostal soubor mezinárodních testů. Byl tam také recept na 1 kg koláče a chtěli, aby děti napsaly ingredience na 2 kg. Katastrofa! Teda - myslel jsem si, že katastrofa. Jenže když jsem si to vyhodnotil, zjistil jsem, že jsme pořád ještě nadprůměrní, protože v ČR vypočítalo tuto úlohu jen 14% dívek a v celé Evropě ještě méně!! A v kontrastu s tím jsem s dětmi parkrát udělal autobus - a dávají to bez problémů. Já se vždy snažil probírat s nimi logické úlohy, máme i jakousi celoroční logickou olympiádu (pro zábavu, na body, za nanukový dort ), ale tohle mi přijde děsně vymakané. Promyšlené, prostě to má hlavu a patu.

Matematiku podle metody pana profesora Hejného bych učitelům doporučila z několika důvodů.
Hlavním a myslím si, že dost zásadním důvodem je to, že matematika děti baví. Děti se na ni těší, rádi si v matematice „hrají“ a často si neuvědomují, že různými činnosti (kterých je v matematice více než dost) se učí něčemu novému.
Dále matematika vede děti ke spolupráci ve dvojicích i ve skupinách, ke vzájemné spolupráci, nabízení pomoci, vysvětlování si „učiva“ navzájem, když děti něčemu neporozumí (používají svůj „dětský jazyk“, kterému děti lépe rozumí).
Další důležitý klad vidím v tom, že se děti učí pracovat s chybou – že to není nic závažného, ale pokud se chyby dopustí, snaží se hledat jiné řešení (cestu), které vede ke správnému výsledku. S tím souvisí také to, že řada matematických úloh má více řešení, která si děti navzájem sdílejí. 

Hodiny matematiky jsou pro mě především inspirací pro tvořivou práci se žáky samotnými.
Líbí se mi, že jednotlivé úlohy z různých matematických prostředí potlačují stereotypní nádech, který bývá v hodinách častý. Žáci mají ve své práci prostor mluvit o vlastních postupech řešení, které mi odkrývají jejich způsob a vyzrálost myšlení.
Díky skladbě úloh jsem schopna práci žákům uzpůsobit podle jejich schopností. V hodnocení se nemusím fixovat na počet správně vypočítaných příkladů, ale mohu dát přednost ohodnocení pokroků v dílčích dovednostech myšlenkových postupů.
Způsob práce s žáky podle koncepce pana profesora Hejného se v naší třídě promítá do všech hodin. Tento postup mě motivuje, a proto bych jej neměnila. 

Metodou pana profesora Hejného učíme matematiku na naší škole už sedmým rokem. Hodiny matematiky jsou naplněny intenzivní prací dětí, postupným budováním jejich matematických dovedností, poznáváním a chápáním zákonitostí, argumentací, a především velkou radostí z nově objeveného. Naše spolupráce s dětmi ve vyučování je pro mě velkým povzbuzením a motivací do dalších úkolů, které jako učitelka mám denně před sebou.
Metoda pana profesora ale kultivuje nejen osobnost našich dětí. Rozvíjí také mě jako člověka a jako učitelku. Vede mě k hlubšímu vhledu do myšlení každého mého žáka a porozumění jeho způsobu uvažování. Nutí mě k dalšímu studiu a k hledání nových odborných informací. Tato práce je někdy hodně náročná, ale tuto náročnost zcela vyvažuje radost, kterou s dětmi v hodinách společně sdílíme.
Zažít podobnou zkušenost bych přála všem, kteří pracují ve školství a snaží se své žáky rozvíjet odborně i osobnostně tak, aby byli úspěšnými a dobrými lidmi. 

U našeho nadaného druháka řešíme, jak dál. Na domácí školu jsme před rokem a půl nesebrali čas a sílu, a místní škola se mezitím ukázala ještě horší, než jsme čekali. Nyní řešíme se školou nějaký individuální plán, ale je zřejmé, že to stejně musíme vzít hodně do vlastních rukou, aby Máťa neztratil zcela pozornost a nezanevřel na učení a objevování jako něco příliš jednoduchého a nudného, a s tím také nezačala jeho rebelie. Proto uvažujeme o Hejného metodě, jako jedné z možností. Po několika hodinách studia z internetu jsem dnes zkusil krokování, abych získal první představu, jak to může fungovat. Zapojil jsem Máťu (7) a jeho sestru (5). A nastalo několik momentů, které mi potvrdili, že Hejného metoda je skvělá cesta, a zároveň, že Máťa je po více než roce tradičního školství již nastaven jinak než jeho předškolní sestra. Probíhalo to ve zkratce asi takto: již po prvním či druhému povelu Máťa místo krokování šel "řešení" napsat a pro jistotu ho napsal římskými číslicemi. Po jednom či dvou dalších "příkladech" už Máťa převzal iniciativu a začal dávat povely sám, takže jsme si vyměnili role a já krokoval. Po každém našem odkrokování hodnotil slovem "správně". Bylo zajímavé srovnat, jak předškolák bezstarostně krokuje, zatímco druhák vše už rovnou v hlavě formalizuje do početních úloh. Minimálnvě v jednom případě předškolácké krokování už mělo výsledek, zatímco školák ještě v duchu ověřoval, zda je to správně. Už jsem zapsán na úvodní seminář základů Hejného metody v prosinci a těším se na to, co se sám naučím. Každopádně věřím, že samotný konstruktivistický přístup, respekt k dítěti a jeho chybám a další principy metody mají svůj velký význam i nad rámec konkrétní aplikace metody v knížkách a cvičení v konkrétních prostředích.

Jsem jenom maminka tří dětí, ale ráda bych Vám sdělila svoji zkušenost s výukou matematiky podle Vaší metody. Můj nejstarší syn absolvoval v první třídě výuku matematiky klasickou metodou. Ve druhé třídě jsem si syna z vážných zdravotních důvodů musela nechat doma a vyučovat ho sama. Tehdy jsem začala pátrat po jiných učebnicích, protože jsem věděla, že budu muset zaujmout syna nějak jinak, aby se i doma s radostí věnoval učivu. Hledala jsem informace o jiných učebnicích ve webových diskuzích, kam psali své zkušenosti i učitelé, a zaujaly mě diskuze o Vaší matematice. Dost učitelů si stěžovalo, že je pro ně Vaše matematika těžká a že jí nerozumí, ale děti ji mají rády. A to pro mě byla výzva. Řekla jsem si, že to s Vaší matematikou zkusím. Objednala jsem si přes internet učebnici pro první a druhý ročník. Tehdy jsem ještě netušila, že existuje i příručka pro učitele. Řekla jsem si, že si sama prostuduji první ročník, a pak začnu učit syna podle druhého ročníku. Do Vaší učebnice pro první ročník jsem se začetla a nemohla jsem přestat, dokud jsem ji po dvou dnech celou neprošla. Byla jsem úplně nadšená a věděla jsem, že tohle bude mého syna bavit. A pak přišla naše první hodina s Vaší matematikou. Řekla jsem synovi, že si půjdeme sednout do dětského pokojíčku na koberec s vyobrazenými silnicemi, ať si připraví svůj oblíbený náklaďák a figurky z Člověče nezlob se. Podíval se na mě nechápavě, jestli jsem se nespletla, vždyť se máme učit matematiku? Pak jsme si připravili lístečky na autobusové zastávky a ponořili jsme se do prostředí autobusu a vystupujících a nastupujících figurek z Člověče nezlob se. Od té doby se matematika u nás doma stala předmětem číslo jedna a syn ji vyžadoval i o víkendech. Velmi nás bavilo společně zkoumat prostředí Dědy Lesoně, pavoučci, krokování, parkety, atd. Společně jsme se synem trávili krásné chvíle nad Vaší matematikou a za to jsem Vám velmi vděčná. Samozřejmě, že ke konci roku už syn pracoval vel mi samostatně a po mě už chtěl, abych mu vše jen zkontrolovala. Naučil se velmi rychle jednotlivým schématům a musím se přiznat, že mě kontrola trvala mnohem déle a často jsem si i nechávala od syna vysvětlit, jak na to přišel. Tento rok se syn vrátil do školy, je ve třetí třídě a jeho třída se začala letos poprvé učit z Vaší matematiky. Mladší dcera letos nastoupila do první třídy a také se bude učit již Vaší metodou. Jsem už teď zvědavá, jak bude fungovat vzájemné sourozenecké vysvětlování Vaší matematiky a moc se na to těším.

Jsem máma Báry, která chodí do páté třídy a Hejného metodou se matematiku učí od první. Když šla Barborka do školy, neměli jsme tušení, že se na naší spádové škole učí nějaká „jiná“ matematika. Takže když jsme potom zjistili, o co se jedná, byli jsme velmi překvapeni, jak přirozeným způsobem se děti učí, jak jednoduché a názorné jsou úkoly a jak srozumitelně jsou zadávány úlohy k řešení, jak se děti přirozeně pohybují v prostoru při krokování a dokonce ve 3D při stavění staveb z krychlí.

Pamatuji si, že Barborka všechny domácí úkoly – pokud byly – dělala s chutí, dokonce si vymýšlela vlastní, a po nás požadovala, abychom se zúčastnili řešení a učila mladšího bratra. Když šel za dva roky do první třídy syn, byla celá nadšená, že si s ním matematiku zopakuje a spoustu času strávili oba u dětské tabule a malovali a rozdělovali a skládali a spojovali… Syn se podobně jako Bára probojoval do krajského kola Logické olympiády, kde sice skončil, ale dokázal se (ve třetí třídě) dostat na lepší umístění než některé starší děti. Dnes jsou oba samostatné jednotky, ale občas mají tendence „učit“ nejmladšího syna. A ten si stále něco počítá, třídí, odvozuje, převádí. Od září i jeho čeká první třída, takže myslím, že bude náležitě připraven.

V Hejného metodě je nesporně důležité, že děti si na leckteré zákonitosti přijdou samy, právě díky tomu, že mají možnost si své řešení obhájit, případně vysvětlit spolužákovi. A pokud není správné, tak si na to také přijdou samy a nemají pocit selhání, naopak z toho vytěží další poznání nebo zkoušejí tak dlouho, až se řešení podaří. Tato skutečnost se mi vybavila, když Bára začala „doučovat“ dívku o tři roky mladší. Její maminka sdělovala, že u její dcery během „doučování“ došlo k zásadnímu obratu – z dítěte, které matematiku nemělo rádo, sebemenší neúspěch je odradil, se během jedné lekce stalo dítě, které mělo chuť počítat, počítané vysvětlovat rodičům a navíc, když se dostalo do slepé uličky, ochotné začít znova a jinak.

Výuka matematiky formou nových výukových metod prostřednictvím učebnic zpracovaných podle koncepce pana profesora Hejného nás jako rodiče velmi nadchla.
Po zkušenostech se staršími dětmi, pro které je matematika jedním z řady neosobních povinných předmětů, které musí ve škole zvládnout, jsme byli nadšeni skutečností, s jakým zájmem a lehkostí náš syn s informacemi od paní učitelky pracoval a jaký si díky tomu vybudoval k matematice vztah.
Zážitkem pro nás jako rodiče byl fakt, že naše nejmladší dítě dokázalo pro „Hejného matematiku“ nadchnout dítě nejstarší, studující tento předmět na vysoké škole. Jejich společné chvíle nad zajímavými úkoly, kreativní úvahy a logické úvahy a argumenty malého dítěte, předávané směrem opačným, než by bylo přirozené velmi upevnilo naše přesvědčení, že tento styl výuky je mnohem zajímavější, než striktní výuka našich starších dětí.
Pokud má náš dnes již dvanáctiletý syn kladný vztah k matematice a logickému myšlení a matematika patří k jeho nejoblíbenějším předmětů, vidíme v podpoře tohoto výukového směru velký efekt pro děti do budoucna. Současně je ale nepochybně velmi důležitá osobnost učitele, který tyto informace dětem i rodičům předává.

Moc se mi líbí zde vyučovaná matematika podle Prof. Hejného, protože mám dojem, že v dětech podporuje komplexní přemýšlení o věcech, a to nejen o číslech.

Zaujaly mě zejména různé logické úlohy (i když občas se nad nimi asi děti zapotí - např. tabulka pro vyplňování čísel, kdy součet 3 sousedních má být učité číslo), nebo úlohy na představivost ("stavby" a jejich "zápisy" = půdorysy, parkety, apod.). Konkrétně dceru tato matematika dost baví, a jsem nadšená, když zjistím, že díky tomu má i větší představu o zlomcích a dokáže si často odvodit i věci, o kterých nemohli ve škole ještě ani mluvit.

Je pravda, že dcera je a vždy byla v matematice samostatné dítě a pomoc v podstatě nikdy nevyžaduje. Samozřejmě chceme mít s manželem představu, co zrovna dělá za úkoly, ale rozhodně do nich nechceme zasahovat, i když pro naše už trochu "zatuhlé" dospělácké mozky jsou někdy její úlohy ne zrovna snadné. Slyším občas stížnosti od kamarádek, že mají problém, když děti ve škole třeba týden chybí a musí matematiku dohnat. Některé by uvítaly větší osvětu pro rodiče, nebo jakýsi "návod", protože ne všichni jsou zvyklí myslet tak, jak tento způsob vyučování vyžaduje.

Matematiku na 1.stupni základní školy si vybavuji už jen mlhavě, ale bezpečně vím, že jí dominovaly množiny a nekonečné (jakož i nezáživné) sloupečky příkladů. Jistě, i tímto způsobem se lze naučit matematice a vystudovat matematicko-fyzikálně zaměřené gymnázium, jakož i následně technickou vysokou školu. Pokud ale mohu srovnat své vzpomínky s tím, jak se učí matematiku dnes mé děti (podle učebnic prof. Hejného), tak o vítězi samozřejmě není pochyb.

Kromě toho mohu doložit na několika příkladech, v čem je matematika prof. Hejného přínosná pro praktický život:

• Ve stolní hře Ubongo mají děti základní školou povinné nad rodiči navrch. Tedy aspoň u nás doma rozhodně…
• Když jsme v létě potřebovali opravit parkety na chodbě, trvalo mi nějakou dobu, než jsem zjistil, že parkety jsou dvojího druhu. Když jsme pak třídili hromadu starých parket na levé a pravé (většina z nich byla různě krácených, a tudíž na identifikaci mnohem náročnějších), byl můj syn asi tak dvakrát až třikrát rychlejší, než já…
• Když si dítě po ukončení 1.stupně ZŠ dokáže samostatně poradit se soustavou dvou rovnic (což před tím nikdy v takové formě nevidělo), tak je buď génius anebo má prostě dobrou matematickou průpravu.
• Dvojková soustava byla pro mě až do střední školy pojmem z říše sci-fi. Pro mé děti na konci 1.stupně ZŠ naopak něco úplně normálního (aniž by tušily, že se to jmenuje „dvojková soustava“).
• Když děti přepočítávají "sílu" myši a kočky na "sílu" husy a kozy, začínají se v tom někteří rodiče ztrácet už na konci 2.třídy. Ale děti to baví a hlavně si na spoustu poznatků dokážou přijít samy, protože rodiče jim prostě nepomohou… A taky mohou tímto způsobem něco nového naučit své rodiče – kdy jindy se jim něco takového poštěstí…?

Myslím, že Komenský by měl radost.

V raném dětství jsem milovala matematiku. Nicméně postupem času ve mně narůstal pocit, že je to pro život naprosto neužitečný předmět. Proč? Co bylo příčinou tohoto mylného dojmu?
Po letech intenzivní životní cesty jsem došla k poznání, že máme možnost radostně se rozvíjet v každé situaci, a že nejdůležitější hodnotou je svoboda.
Abychom se mohli rozvíjet, musíme být upřímní sami k sobě, i k ostatním. Abychom byli schopni chránit naši svobodu, a svobodu celé společnosti, je naprosto nezbytné kriticky a samostatně přemýšlet.
Těší mě, že existují projekty a občanské aktivity, jejichž zakladatelé a účastníci jsou si toho vědomi. Aby jich bylo opravdu dostatečné množství, a takový přístup ke vzdělávání, práci, životu, se stal ve společnosti přirozený a samozřejmý, je naším důležitým úkolem vytvářet dětem podmínky, ve kterých mohou všechno svoje bohatství a potenciál rozvíjet už od raného věku.
Metoda výuky matematiky prof. Hejného je výjimečným projektem, který takové prostředí vytváří a umožňuje. Kompetence, jež žáci mohou díky metodám prof. Hejného rozvinout, spolu s nabytou schopností kritického přemýšlení, je činí opravdovým bohatstvím a pozitivní budoucností této společnosti.
To, že mám možnost zajistit takový styl vzdělávání svému synovi, považuji za jeden z největších úspěchů mé snahy vytvářet mu co nejlepší podmínky pro jeho dětství plné radostného rozvoje.
Srdečné díky Vám, pane profesore, celému Vašemu týmu, a všem, kteří projekt podporují. Je to opravdu smysluplně investovaný čas, úsilí, finance, a hlavně, naše sny o opravdu svobodné pozitivní společnosti.