České školy přecházejí čím dál více na alternativní způsob výuky matematiky. Některé politiky a matematiky ale Hejného metoda děsí.
Hodina ve druhé třídě Základní školy Kunratice začíná rozcvičkou v násobilce. Děti stojí v kruhu a předávají si „babu“ v podobě násobků osmi. Následně si házejí velkou kostkou a číslo, které padne, násobí třemi. ... Na interaktivní tabuli je několik obrazců a děti k nim mají přiřadit vlastnosti. ... Během chvíle děti téměř převzaly aktivitu. Jana Kopecká je jen nenásilně usměrňuje a občas si nechá vysvětlit, co je vrchol, obsah nebo obvod obrazce. Když děti všechny úkoly zdárně vyřeší, za odměnu dostanou geodesku s hřebíky a gumičkou. Sedají si do lavic a začínají modelovat geometrické tvary. ... Před koncem hodiny si děti berou učebnici a samy nebo ve skupinkách na libovolném místě ve třídě a poloze podle chuti řeší úlohy dědy Lesoně. Výsledky si mezi sebou porovnají. Ještě si zatleskají a zvonění přejdou téměř bez reakce.
Kunratičtí druháci se za celou hodinu nestihli nudit nebo zlobit. Přitom se ničím nevymykají průměrné veřejné škole – ve třídě jsou děti s ADHD i cizinci. Snad jen, jeden z nejméně oblíbených předmětů se tu učí metodou profesora Milana Hejného.
...
Jestliže některé argumenty odpůrců metody jsou věcné a dá se o nich debatovat, jiné vyvolávají spíše úsměv či údiv. Pokud tvrdí, že tato metoda byla dosud jen nekriticky glorifikována, do jisté míry mají pravdu.
Argumenty typu, že Hejného metoda vyvolává u dětí duševní poruchy (za výrok pronesený v televizní debatě se mimochodem profesor matematiky Vlastimil Dlab omluvil) nebo že k počtům je třeba děti přitlačit, protože je přirozeně skoro nic nezajímá či že oblíbená hravá forma výuky ve skutečnosti znamená jen, že děti mají rády hodiny připomínající tělocvik, nikoli matematiku, ovšem vypovídají spíše o mentálním nastavení kritiků, než aby přispívaly k věcné debatě.
Česká školní inspekce provedla loni testování žáků 5. a 9. tříd z různých předmětů. „Výuka matematiky s využitím metody profesora Hejného dokáže žáky aktivizovat, zvýšit pro ně atraktivitu učiva, vylepšit pracovní i emoční atmosféru ve třídě a podpořit pozitivnější vnímání matematiky,“ uvedl ústřední školní inspektor Tomáš Zatloukal. Pokud jde o výkon v testech, tam si páťáci, kteří se učí Hejného metodou, vedli stejně nebo o trochu lépe než ti, kdo se učí klasickou metodou.
„Mám radost, že děti nejásají, když zvoní,“ usmívá se nad emočně vypjatými debatami akademiků učitelka Jana Kopecká z úvodu článku. To je podle ní nejlepší důkaz, že děti matematika baví a nejsou ve stresu. Když ale před deseti lety ředitel základky přišel s tím, že se na jejich škole začne učit matematika podle profesora Hejného, nadšená z počátku nebyla. „Přesvědčil mě zájem a radost dětí, které se učí matematiku vlastním objevováním,“ vzpomíná Kopecká. Nejtěžší pro ni bylo sestoupit z piedestalu – ze stupínku – a přijmout roli moderátora hodiny. Dnes už by Hejného za nic nevyměnila. Až s dětmi prý objevila a pochopila některé věci, které se ona sama ve škole jen naučila nazpaměť.
Děti se Hejného metodou učí intuitivně. Potýká se spíše s nedůvěrou rodičů. Problém mají zejména ti, kteří jsou zaměřeni na výkon. Škola proto rodiče zve na otevřené hodiny, kde mohou vidět, jak učí. Metodu neberou ale v Kunraticích nijak dogmaticky – třeba násobilku na rozdíl od Hejného po pochopení principu násobení i drilují, jak bylo vidět na začátku hodiny.
Na nejprestižnějším pražském gymnáziu Jana Keplera učí Hejného matematiku už dva roky. Mají ji v primě a v sekundě. Uspět v přijímačkách na Kepleru není zrovna jednoduché – z 300 dětí jich do primy berou třicet. „Já myslím, že se nám Hejný osvědčil. Zatím nemohu potvrdit výsledky metody na nějakých sofistikovaných datech, ale ve školních soutěžích typu Pythagoriad či Klokanů mají žáci výsledky mimořádně dobré,“ říká ředitel gymnázia Jiří Růžička.
Až překvapivě pozitivní byla pro něj ale reakce rodičů. Když se jeden tatínek z Čeljabinsku pokusil punktovat vzpouru rodičů s tím, že u nich se učila matika jinak – přísněji a klasicky – a jaké měli výsledky, svolala škola setkání. „Vyplynulo z něj, že všechny děti a všichni rodiče až na něj a jednu maminku jsou s Hejným spokojení. Oceňují především to, že matematika děti zajímá a mají ji rády. A také si uvědomují, že přece nevychováme jen matematiky, ale i lidi s všeobecným rozhledem,“ podotýká Růžička. Spor mezi jednotou a zastánci metody hodnotí jako klasický střet konzervativních matematiků a pedagogů hledajících nové metody, který je podle něj zbytečný.
Celý článek naleznete v Euru ze dne 11.6.2018 na stranách 10-13, případně na www.euro.cz.
Novinka!
Dvoudílná série "Gradované úlohy nejen k přípravě na přijímací zkoušky na 8letá gymnázia" je zaměřena na vybraná témata a typové úlohy, které se často objevují v přijímacích zkouškách z matematiky na 8letá gymnázia.
Publikace jsou vhodné i jako doplněk běžné výuky, když dítě není učené Hejného metodou.
Tištěné verze koupíte na www.h-ucebnice.cz. Elektronickou verzi přes www.h-edu.cz.
