Z pohledu rodiče

Čtete-li tento text, je zřejmé, že vám není lhostejné vzdělání vašeho dítěte. Mějte však na paměti, že za to, co se naučí, je zodpovědné v první řadě ono samo. Toto vědomí je potřeba u něj postupně s rostoucím věkem budovat, aby se stalo autonomní osobností, která je schopna o sobě samostatně rozhodovat a volit si cestu svého rozvoje.

Vy jste pro svoje dítě zvolili (nebo vybíráte) školu, která mu má ve vzdělávání pomoci. Na některých školách se učitelé rozhodli zvolit výuku matematiky Hejného metodou. Nejedná si o nějakou zvláštní matematiku, ale pouze o způsob jak matematiku učit. Hejného metoda se řadí mezi tzv. konstruktivistické přístupy k vyučování, které se v různých obměnách používají i v zahraničí. Jejich podstatou je to, že matematické pojmy, vztahy i postupy si žáci odhalují (konstruují) sami. Ve škole je rozhodujícím činitelem učitel. Ten je zodpovědný za to, aby připravil každému žákovi vhodné prostředí pro učení a nabídl mu jemu přiměřené podněty v zóně jeho nejbližšího rozvoje.

Při výuce matematiky Hejného metodou učitel nabízí žákům přiměřené úlohy tak, aby každý žák měl možnost zažít radostný okamžik objevu. Podporuje spolupráci žáků. Pokud jde o poznávání matematiky, snaží se držet stranou. Nepoučuje, neradí, na případné chyby žáky neupozorňuje. Většinu chyb si třída opraví sama. Když se to nedaří, dá třídě úlohu, která je na chybu upozorní. Takto učitel moderováním výuky postupně vede třídu k deklarovaným cílům. Od nás dostává jako podporu pečlivě sestavené učebnice a pomůcky.

Jaká je tedy role rodiče?

Děti se učí matematiku jinak, než jste se učili vy. Vaše dítě není konzument matematického moudra, ono je jeho spolutvůrcem. Proto, jestli se chcete do výukového procesu zapojit, můžete si nechat od svých dětí vysvětlovat, jak se co řeší. Když se vám dítě chlubí, že něco ve třídě objevilo, buďte pozorný posluchač. Tím, že vám dítě svůj objev vypráví, zvyšuje se jeho intelektuální sebevědomí a dostává se hlouběji do nového poznání. Na případné chyby reagujte zvídavou otázkou, nebo si situaci namodelujte z fyzických objektů, nebo si ji zahrajte jako divadlo, při kterém dítě samo chybu odhalí. Role učitel

Jak mohu dítěti pomáhat, když mu něco nejde?
Případné dlouhodobější nesnáze konzultujte s učitelem. Nejúčinnější pomoc dá spolužák, kamarád. Pokud chcete nabídnout dítěti pomoc s konkrétní úlohou, je vhodné vrátit se k podobné, již vyřešené úloze, a nechat si vysvětlit, jak tuto úlohu vaše dítě řešilo. Postupně s ním budete řešit následující úlohy, při jejich řešení se pokusíte úlohu modelovat, kreslit, či sehrát. Když se budete snažit dítěti cokoli vysvětlovat, ženete jej do pasivity. Také jste pro dítě autoritou, od které často přebírá fakta bez porozumění. Dítě přebere konkrétní poučku a jeho poznání tak může být narušeno. Poučku si navíc nemusí zapamatovat správně nebo ji může použít v případě, kdy není vhodné ji aplikovat. Když dítěti dělá matematika potíže, hledejte oblast, která mu jde dobře a tam jej primárně podporujte.

Co když je dítě déle nemocné?
Obecně lze říci – a máme s tím i konkrétní zkušenosti – že nevadí, když dítě chybí i delší dobu (například měsíc). Je to díky tomu, že naše učebnice nejsou koncipovány tak, že se probere a následně procvičí jistá látka a když žák v tuto dobu chybí, nemůže zvládnout další učivo. Ale jsou koncipovány tak, že podstatné poznatky přicházejí pomalu a úlohy se k nim opakovaně po spirále vrací. Dítě, které chybělo, se k nim tedy také dostane, možná trochu později. Je možné, že si dítě bude chtít řešit úlohy z učebnice samo a tam, kde si nebude vědět rady, požádat následně (buď průběžně nebo i po návratu do školy) spolužáka o vysvětlení. Doporučujeme ale konzultovat konkrétní případ s učitelem.

Je metoda vhodná i pro děti se speciálními vzdělávacími potřebami?
Metoda sice podporuje vlastní prožitek, názornost a různé přístupy k řešení, čímž napomáhá při řešení některých specifických potřeb, ale tak jako i při jiných způsobech výuky je někdy potřeba vyhledat pomoc odborníka. Grafickou stránku řady učebnic prof. Hejného, které vydává H-mat, jsme za pomoci odborníka uzpůsobili, aby byla vhodná i pro tyto děti. Jak poznám, že učitel učí dobře?
Prvním předpokladem je, že si tento způsob sám zvolil a nebyl mu nikým nařízen. Dítě by mělo mít pozitivní vztah k hodinám matematiky. Máte-li pochybnosti, zkuste si o jejich zdrojích nejdříve promluvit přímo s učitelem. Umožňuje-li to škola a souhlasí-li s tím učitel, navštivte hodinu. Sledujte, jak mají žáci svého učitele rádi. Je-li ve třídě strach nebo nuda, pak učitel úspěšný není. Když ale zvoní na přestávku a k učiteli se žáci hrnou a škemrají o další úlohy, tak je to učitel skvělý.

Dítě by mělo být schopno vyřešit v každé úloze alespoň variantu A, většinu variant B. Naopak nevadí, když některé varianty (např. E, F) nevyřeší – ty jsou často určeny pro rozvoj dětí, které jsou v dané oblasti trochu napřed.

Naučí se moje dítě vše, co bude potřebovat?
Hejného metodou prošly řádově desetitisíce dětí na prvním stupni, které jsou nyní na druhém stupni, někteří na střední škole. Mnozí, kteří absolvovali výuku prof. Hejným v 80. letech minulého století, jsou již dávno úspěšní ve své kariéře v komerční i akademické sféře. Ti všichni se museli s přechodem na vyšší stupeň, kde se Hejného metodou neučilo, vyrovnat. Naše interní šetření potvrzují, že děti důsledně vedené metodou skutečně nabývají schopností, na něž cílíme, a nemají problém ani s jednotnými přijímacími zkouškami na střední školy, které jsou svojí koncepcí podobné státní maturitní zkoušce. Dokonce Národní ústav pro vzdělávání, Česká školní inspekce i Ústav pro výzkum a rozvoj vzdělávání (více zde) nezávisle na sobě při zkoumání výsledků v mezinárodním testování TIMSS 2015, 2019 a 2023, které testuje pouze některé v úvodu deklarované cíle, konstatovaly, že žáci učitelů, kteří učí podle učebnic prof. Hejného, měli v průměru lepší výsledky než ostatní. To může být samozřejmě ovlivněno i dalšími parametry. ČŠI poukazuje na to, že významnou roli hraje kvalifikovanost a spokojenost učitele.