Přiměřené výzvy: pro každé dítě zvlášť podle jeho úrovně

Odstupňování úloh podle obtížnosti

Úlohy v našich učebnicích jsou často odstupňovány podle obtížnosti. Má-li úloha části a) až f), je naším přáním, aby část a) vyřešili bez pomoci spolužáků všichni, část b) vyřeší třeba 90 % třídy, c) 75 %, d) 50 %, e) 25 % a f) možná jen 10 % nebo jediné dítě ve třídě. Podstatné je, že každý má před sebou přiměřené výzvy. Tím, že každý něco vyřeší, předcházíme pocitům úzkosti a hrůzy. Zároveň i nejlepším žákům jsou neustále předkládány výzvy, nenudí se. Odstranění strachu a nudy z hodin matematiky je pro nás prioritou.

Pro slabší i šikovnější

Šikovnější žáci dospějí k mnoha objevům a může se zdát, že méně nadaní mají smůlu. Zde pak hraje velmi důležitou roli učitel. Dobrý učitel pozná, že pro slabšího žáka může být objevem to, co je pro ostatní jasné, a za objev mu vysloví uznání. Vyjadřováním uznání za originální myšlenky a nápady (včetně mylných) učitel vlastně říká, že matematika je o samostatném přemýšlení, nikoli o opakování nebo napodobování myšlenek cizích.

Velkou pozornost věnujeme nadaným žákům. Nechat je se nudit bychom považovali za mrhání jejich potenciálem, ale i potenciálem celé společnosti. Je pro nás důležité, aby nacházeli v našich učebnicích výzvy a neustále vyvíjeli náročnou intelektuální činnost. Do příruček pro učitele plánujeme zařadit úlohy, které jim umožní tyto žáky neustále rozvíjet.

Respektujeme vývojové fáze dítěte

Řídíme se poznatky psychologů, aby naše učebnice obsahovaly vždy jen přiměřené skoky v obtížnosti úloh. Pro děti bývá často těžké něco, co je pro dospělé naprostou samozřejmostí. Příkladem je řešení slovních úloh pomocí rovnice s neznámou. Rozhodnutí pracovat s neznámým číslem vyžaduje velkou odvahu a dítě bývá schopno je učinit až po nabytí mnoha zkušeností. Dospělí někdy předčasně na děti tlačí a vnucují jim své postupy. Na druhou stranu se ukazuje, že děti jsou schopny už na 1. stupni uvažovat o věcech, které po dospělých nikdy nikdo nechtěl a které tak mohou právě dospělým připadat nepřiměřeně obtížné.

Zdravé sebehodnocení

Pro účely hodnocení doporučujeme učitelům tvořit tzv. gradované testy, které obsahují podobné úlohy různé obtížnosti (např. 3 úlohy z jednoho prostředí označené jako lehčí, střední, těžká). Děti si podle svého uvážení vyberou úlohu přiměřeně obtížnou. To je vede k sebehodnocení. Naším cílem je komplexně rozvíjet osobnost každého dítěte.